Včelařská konference

Pod Netykavkou žlaznatou roste jenom Pýr nic jiného a rozlézá se tak, že vytlačuje původní druhy např. Česnek medvědí. Jediný co z Netykavky je, tak pylová snůška na podzim pro včely a čmeláky, jinak je k ničemu a všechno živé faunu i floru odpuzuje. A pylová snůška jde nahradit jinými rostlinami ze kterých budou mít užitek nejen včely. Mám Netykavky kolem stanoviště víc než dost a projít pěšinou kolem Netykavek je nad snesitelné možnosti čichových buněk. Smrad z kafilérky je podle toho rajský plyn. Netykavka je podobné svinstvo jako Bolševník, který jsem už bohužel našel v okolí také.

Netýkavku žláznatou jsem sázel ke včelám do přírody už pomalu před 40 lety, v době, kdy termín invazivní rostliny ještě nikdo ani neznal.
V postředí blatouchu, rákosí, sítiny a podobně, tedy v prostředí vlhkém až mokrém s malým množstvím dusíku se netýkavku vysadit vůbec nepodaří. Buď prostě neporoste anebo pokud poroste, místo jednoho, dvou metrů výšky vyroste tak do 30 - 50 centimetrů a vyprodukuje úměrně tomu jen pár semen. A druhý třetí rok je zahlušena konkurencí, která v tomto prostředí nedostatku dusíku roste rychleji a víc.
V prostředí vlhčího kraje lesa a pole, kde jsou nashromážděny živiny z rozloženého listí z lesa plus nějaké živiny splavené z pole netýkavka prvních 5 - 10 let zabere asi 90 % prostoru, přitom původní rostliny díky dostatečnému množství světla pod sebou pouze více méně omezí v růstu. Po cca 15 letech začne netýkavky na tomto místě výrazně ubývat. Úbytek se zastaví, až netýkavka zabere pouze 5 - 10 % plochy a začne dorůstat místo výšky dvou metrů výšky maximálně metr. Na zbývající ploše se opět rozšíří původní rostliny. Situace se změní pouze když tam někdo naveze novou zeminu - třeba odpad nebo když přilehlý les vykácí, druhý rok se na tato místa netýkavka rozšíří a rychle zabere zase až 90 % toho prostoru.
Pýr pod netýkavkou jako jediná rostlina být nemůže, protože pýr roste na příliš suchých stanovištích s malým obsahem dusíku, kde netýkavka nedokáže prosperovat. Pokud má stanoviště s pýrem dostatek dusíku, je na tomto stanovišti pýr zatlačen kopřivou, případbě rostlinami typu bršlice nebo obecně hlavně miříkovitých rostlin, potom tam o místo budou soutěžit tyto rostliny a netýkavka. A zase, pokud se přísun dusíku a čerstvé zeminy nebude obnovovat, po pár letech netýkavka žláznatá zase ustoupí.
Netýkavka žláznatá taky nemůže potlačovat porost česneku medvědího. Jednak česnek medvědí roste typicky uvnitř listnatých lužních lesů, kde bývá tak málo světla, že tam nětýkavka žláznatá prostě neprosperuje. Tyto rostliny by si mohly konkurovat jen na okrajových oblastech výskytu, na krajích lesa nebo v místech řídkého lesa nebo polomů. Jedině tam má netýkavka už dost světla a česnek medvědí nemá ještě tak silnou konkurenci rostlin nesnášejících stín.
A potom česnek medvědí vypučí v dubnu, vykvete na začátku května a usychá a zatahuje se někdy v polovině června, kdy netýkavka žláznatá teprve začíná pořádně růst. Takže tyto rostliny se vzájemně míjejí i v čase a nemohou se v podstatě téměř nijak ovlivnit.

Jediná místa, kde netýkavka žláznatá trvale prosperuje, jsou místa vlhká a s vysokým obsahem dusíku, kde je pravidelně ten dusík nějak dodáván.
Dříve to bývaly obecně všechny vodní toky, kde se z pole splavovala hnojiva, kde zemědělcům tekla močůvka z kravína nebo z hnojiště, všelijaké skládky hnoje nebo výsypky organických materiálů. A potom plochy přihnojované lidmi znečištěnými toky, to znamená všechny plochy aspoň občas zatopené řekou nebo potokem, do kterých ústí odpady.

Dneska ubyli ti zemědělci, protože dneska šetří živinami, ale zůstaly ty plochy "přihnojované" lidmi znečištěnou vodou. Plus nějaké, dneska už asi jen černé skládky hlavně organických odpadů na vlhčích místech. Tam netýkavka skutečně roste pořád a prosperuje.